Co to znamená?
Bezdůvodné obohacení vzniká tehdy, když někdo získá majetkový prospěch na úkor jiného a bez právního důvodu. Právní základ bezdůvodného obohacení najdeme v ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku.
V praxi spotřebitelských úvěrů hovoříme o bezdůvodném obohacení typicky v situacích, kdy je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a věřitel přesto i nadále inkasuje od dlužníka splátky, úroky a smluvní pokuty, ačkoliv na to z právního hlediska nemá nárok.
Jak se to projevuje v praxi?
Představte si, že jste uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru u nebankovní společnosti. Všechno jste řádně spláceli, ale až později jste zjistili, že smlouva obsahovala zásadní chyby, v důsledku kterých je smlouva absolutně, tedy od počátku, neplatná. V takovém případě byste měli věřiteli vracet pouze to, co jste si reálně půjčili (tj. jistinu úvěru), nic víc.
Ale věřitel si přesto účtoval úroky, smluvní pokuty a nejrůznější poplatky. Tyto částky tak mohou být považovány za bezdůvodné obohacení a máte právo požadovat jejich vrácení.
Na co si dát pozor?
Ne každá „neférová“ smlouva je automaticky neplatná. Může tomu ale tak být. A lidé o tom často nevědí, nebo nevědí, že se s tím dá něco dělat i zpětně.
Zároveň platí, že bezdůvodné obohacení musíte aktivně uplatnit, ideálně výzvou k vrácení peněz, případně žalobou u příslušného soudu. I zde platí, že čím dříve, tím lépe. Promlčecí doba činí 3 roky od chvíle, kdy jste se o bezdůvodném obohacení dozvěděli.
Co můžete dělat?
Pokud máte podezření, že jste platili víc, než jste měli, vyhledejte advokáta, který prověří Vaši smlouvu, propočítá celkové uhrazené částky a porovná je s tím, kolik jste od společnosti skutečně získali. A pokud zjistí, že došlo k bezdůvodnému obohacení, poradí Vám, jak tyto peníze vymáhat zpět.